České nemocnice se potýkají s dlouhodobým nedostatkem zdravotnického personálu, zejména všeobecných sester. Krajská zdravotní na Ústecku podle své mluvčí poptává přibližně 100 lékařů a 200 sester. Nemocnice v Jihlavě hledá zhruba 25 nových zaměstnanců, především všeobecné sestry. Ve zlínské Krajské nemocnici Tomáše Bati jde podle její mluvčí o nižší desítky neobsazených míst hlavně v nelékařských zdravotnických profesích.

Podle odhadů uvedených v článku by české zdravotnictví potřebovalo přibližně 2500 dalších sester. Nedostatek se týká především lůžkové péče, na kterou připadá téměř 60 procent všech sesterských úvazků. Chybějící personál se tam podle popisu situace promítá do přetížených směn a nuceného omezování kapacity.

Problém zvyšuje stárnutí oboru. V roce 2024 činil podle uvedených údajů průměrný věk všeobecné sestry 47,8 roku. Každá šestá všeobecná sestra byla starší 60 let.

Nemocnice hledají různá řešení. Některé se obracejí na zahraniční pracovní trh, jiné se snaží získat studenty už během jejich studia nebo nabízejí stipendia. Do zhruba dvacítky českých zařízení má postupně přijít přibližně 250 vybraných uchazečů z Filipín. Fakultní Thomayerova nemocnice počítá s padesátkou nových posil a síť Penta Hospitals uvádí, že v jejích zařízeních už pracuje 20 filipínských zdravotníků; do konce roku 2026 plánuje přijmout dalších 60.

Nábor na Filipínách začíná podle organizátora přesným zadáním konkrétní nemocnice. Uchazeči musejí splnit požadavky na vzdělání a praxi, projít výběrem a zdravotní prověrkou. Organizátor uvádí, že sítem projde přibližně čtvrtina zájemců. Vzdělání se následně oficiálně uznává v Česku.

Důležitou podmínkou je čeština. Jazyková příprava podle organizátora začíná už tři až šest měsíců před příjezdem a zaměřuje se na zdravotnickou terminologii. Po příjezdu výuka pokračuje, pracovníci se připravují na aprobační zkoušku a v prvních měsících mají k dispozici mentora. Zpočátku je také vymezeno, jaké úkony smějí vykonávat. Nemocniční personál má podle organizátora procházet kulturním školením.

Od definování potřeby nemocnice po příjezd pracovníka do Česka podle uvedených údajů uplyne přibližně devět až 11 měsíců. Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že proces uznávání kvalifikace má zajistit stejné odborné standardy a dostatečnou znalost češtiny. Za největší překážky označuje jazykovou přípravu a úspěšné složení aprobační zkoušky.

Ministerstvo zároveň zdůrazňuje, že zahraniční zdravotníci mohou být pouze jedním z řešení. Vedle jejich zapojování chce podle své mluvčí zvyšovat kapacity vysokých i středních zdravotnických škol, usnadňovat přechody mezi obory a zlepšovat pracovní podmínky.

Přístup nemocnic k náboru ze zahraničí se liší. Ústecká Krajská zdravotní jej považuje za součást dlouhodobé strategie a podporuje pracovníky při uznávání kvalifikace, jazykové přípravě i adaptaci. Jihlava na zahraniční pracovníky necílí, mimo jiné kvůli uznávání vzdělání mimo Evropskou unii a požadavku na češtinu. Ve Znojmě nemocnice zvažuje rozdílný přístup podle oboru; u dětských sester požaduje perfektní znalost českého jazyka, zatímco u fyzioterapeutů je podle vyjádření nemocnice otevřenější.